Co je barefoot a jaké principy a myšlenky obsahuje, je vysvětleno v úvodním článku. Je zde popsána návaznost, proč se barefoot obuv vůbec „zrodila“ a kam směřuje.

Obrázek patří vlastníkovi tohoto webu, uplatňují se na něj autorská práva.

Lidská noha, potažmo celé tělo, je přírodou/evolucí směřováno zejména k pohybu. Aby tělo mohlo dobře a ekonomicky fungovat, je nutné mu dopřávat pohyb, to je přirozený základ. Naše tělo se vyvinulo v dobách, kdy nebyly žádné silnice, nebyla auta, supermarkety, peníze, automatické dodávky potravin domů, atp. Aby člověk přežil, musel si potravu zajistit sám – ulovit si mamuta nebo otrhat ovoce ze stromů. Aby tohle dokázal, musel mít jistou fyzickou kvalitu. Nicméně tato kvalita postupem času „ztrácela na důležitosti“, až se v dnešním světě dostala do ústraní.
Aby naše noha (rozuměj chodidlo) fungovala tak, jak je vymyšlena evolucí, je potřebné jí zmíněný pohyb dopřát. Tím se dostáváme k přímému vztahu noha – bota.

Boty jako takové jsou samozřejmě „dobré“. Jsou ochranou proti ostrým kamínkům, proti ukopnutí si malíku o obrubník, pro udržení nohy v suchu díky gore-texové membráně, atp.
Pokud ale člověk chce, aby mu noha fungovala správně, je potřeba jí odepřít výhody, které pro ni ve své podstatě nejsou dobré. Dnes klasické boty zejména vypovídají o módním krédu konkrétního jedince, nežli o zaměření se na přirozené postavení nohy. Dříve lidé neměli „adidasky“ nebo kožené kanady, proto noha na takové boty není od evoluce stavěna. Dle jednoduché logiky bota jako ochrana chodidla by se měla přizpůsobit samotné noze. Jenže… Noha se potřebuje hýbat, reagovat na změnu povrchu. Je potřeba občas šlápnout na nějaký ten kamínek, ale také naopak noze dopřát chůzi po měkké trávě. Zchladit ji ve studené řece, nebo naopak nohu ohřát chůzí po teplém písku. Noha je přenašečem informací do mozku, který je podle ní schopen poznat, po čem a jak se člověk pohybuje, a tím co nejlépe řídit aktivitu svalů celého těla, smysl propriocepce. Tohle fungování chodidla je extrémně důležité z pohledu správného fungování celého těla. Pokud je v botě stélka (podrážka) v podobě čtyř centimetrové tvrdé gumy, tyto informace se skrze šlapku přenášejí do mozku velice omezeně a vzniká tím prostor pro chyby.

Další věcí, a to velmi důležitou, je potřeba dostatečného prostoru pro pohyb celého chodidla. Šlapka při došlapu má zvětšenou plochu nežli noha ve vzduchu. Její obsah se dynamicky mění. Proto je potřeba dát noze v botě dostatečný prostor. Mění se bota dynamicky v závislosti na potřebě nohy? Bohužel. Má stabilní statický tvar, který se nemění. Bohužel ani bezzátěžový tvar nohy není botou respektován, což ani nemá žádné logické vysvětlení. Klinický důkaz nepřizpůsobivosti boty je názorná fotka v úvodním článku (nebo klikni sem). Barefoot obuv se dynamicky nemění také, je ale schopna poskytnout dostatečný prostor právě pro dynamiku chodidla.

Zde je ilustračně vidět, jak bota klasická (vlevo) a bota barefoot (vpravo) se vypořádává s tvarem nohy a prstců. Obrázek použitý z https://cz.joe-nimble.com/.

V neposlední řadě je velmi důležité si uvědomit, že ač to zní paradoxně, podpora pro podélnou nebo i příčnou klenbu ve své podstatě také není nijak nápomocna, ba naopak.
Příklad č. 1: 6-leté dítě se naučí jezdit na kole bez pomocných koleček, naučí se držet rovnováhu (díky aktivní svalové souhře celého těla). Nyní se mu přidělají pomocná kolečka nazpět. Chvíli s kolečky jezdí, až si odvykne držet rovnováhu. Dítě si sedne opět na kolo bez koleček a následuje neřízený pád z kola na zem.
Příklad č. 2: Šelma od přírody ví, jak si ulovit kořist. Šelma se dostane do zoo, kde zleniví tím, že ji ošetřovatelé dávají potravu téměř až do chřtánu. Šelma je vypuštěna zpět do přírody. Pojde, protože si nedokáže ulovit potravu sama.
Tyto příklady jasně poukazují na to, že náhrada funkce (rovnováha + schopnost si obstarat potravu) vede k sebedestrukci. Podpora pro klenbu a opatek pro patu vedou pouze a jedině k tomu, že se noha přestává starat o sebe a přenechává svou funkci jiným (pomocná kolečka + krmení od ošetřovatelů). Noha se poté hroutí a není schopna být dostatečnou oporou pro celé tělo. Tato líná noha se v letních měsících přesune z pevných bot do pantoflí a žabek, které pevné v drtivé většině nejsou. Co se stane dále, není těžké uhodnout (velké riziko zakopnutí, výronu, zlomeniny). Proto v barefoot obuvi žádné podpory nejsou. Tato bota umožňuje noze její přirozený pohyb a chování při chůzi – svaly nohy musí fungovat, aby noha držela svůj přirozený tvar při každé situaci.

Když si tato fakta sečteme a dáme do celku, tak nám vyplyne otázka, proč se vůbec boty nosí? V dnešním světě by to bez bot ve velkém měřítku nešlo. Kdo chce chodit úplně bos (to je z pohledu funkce chodidla a těla nejlepší možný styl), musí být opatrný, na co šlape, a dobře vědět, co dělá (ono také být barefoot a nosit barefoot obuv není to samé). Dnešní infrastruktura měst tomu totiž není přizpůsobena. Styl barefoot obuvi se snaží dát noze možnost chovat se přirozeně – má dostatečný prostor pro celou nohu, má co nejužší (lehce relativní) a velmi pohyblivou podrážku, nemá rozdílné výšky stélky pod patou a pod špičkou nohy. Z líné a nic nedělající utiskované nohy v moderní botě se noha stává dynamickou a uplatnitelnou částí člověka napomáhající bezstarostnému pohybu a efektivně bojující proti bolestivým neduhům číhajícím na každém kroku.

Ohebnost barefoot obuvi; zkuste si takovou ohebnost udělat s klasickou botou. Obrázek použitý z http://www.matkynapalubu.cz/2017/04/chodime-obuti-naboso-aneb-nase.html.

Mít co nejlepší kontakt s povrchem, po kterém chodíme, je jen a pouze o lepším výběru bot. A opravdu není dobře, když noha v botě tlačí!

V příštím článku se dozvíte, že není úplně jednoduché přejít z klasické obuvi do obuvi barefoot + nejběžnější patologické stavy jako hallux valgus, problémy s klenbami a proč se mi ten otlak pořád dělá znova a znova.

LITERATURA:

https://www.groofy.cz/

https://cz.joe-nimble.com/

LIEBERMAN, Daniel. Příběh lidského těla: evoluce, zdraví a nemoci. V Brně: Jan Melvil Publishing, 2016. Pod povrchem. ISBN 978-80-7555-005-7.

MOUREK, Jindřich. Fyziologie: učebnice pro studenty zdravotnických oborů. 2., dopl. vyd. Praha: Grada, 2012. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-3918-2.

Vlastní myšlenky 🙂