Jako doplněk v proBarefoot sérii článků jsem sepsal nejčastější patologické stavy nohy, které zažívá velmi velké procento populace. Ozřejmíte si, z jakého důvodu vznikají a jak se dají tyto problémy efektivně redukovat.

Obrázek použitý z https://www.foot.com/april-is-foot-health-awareness-month/.

Hallux valgus, neboli vbočený palec, je získaná deformita nohy charakterizovaná jako deviace (odchýlení) palce laterálním směrem, tj. k 2. prstci. Díky pohybu samotného palce zevně se zánártní kost dostává opačným směrem. Vzniká typické zvětšení hlavního kloubu palce, jak ho každý zná (viz obrázek pod odstavcem). Stoprocentní důvod vzniku západní medicína nezná. Nicméně „veřejným tajemstvím“, proč vzniká vbočený palec, je nedostatečný prostor v botě pro palec. Díky typické úzké špičce klasické boty je chtě nechtě tlačen palec k ostatním prstcům a tím vzniká předpoklad pro deformitu u dětí už od útlého (!!!) věku, které začínají nosit konfekční obuv v čase, kdy začínají chodit! Pokud je vbočený palec v těžkém stadiu patologie, jsou potvrzené poruchy vazů, svalů a jejich šlach, které se porušují a mění svou funkci.

Zde je ilustračně vidět typický vzhled vbočeného palce u obou chodidel. Obrázek použitý z https://www.123rf.com/photo_57059088_valgus-deformity-of-legs-due-of-the-cross-flatfoot-hallux-valgus-and-weakness-of-ligaments-on-a-whit.html.

Procentuální vznik vbočeného palce má samozřejmě opodstatnění i v genetické predispozici, tzn. „díky genům“. Tento důvod vzniku je u pacientů/klientů velmi často vzpomínán. Typická věta klienta je – „to já mám po mamince a po babičce, ony to měly celý život, stejně jako já“. No samozřejmě, že to má maminka, babička, pratetička a prakmotřenka. Všechny ženy totiž nosily úzké boty s úzkou špičkou. Tudíž srovnání se přímo nutí k vysvětlení. Ale genetika v tom má pramálo společného. Člověk si v početných případech za to může pouze a jenom sám.

Zde je ilustračně vidět postavení kostí – palec jde ven, jeho metatarzální kost naopak dovnitř. Obrázek použitý z http://taniautilidades.mercadoshops.com.br/ortose-para-joanete-protetor-corretor-anatomico-52019944xJM.

Terapie vbočeného palce je samozřejmě nejlepší v odstranění příčiny vzniku. Nejlépe tedy změnit přístup k botám, tzn. nekupovat si boty s úzkou špičkou. Pokud však už deformitu člověk má, je velká šance na zlepšení stavu, nebo aspoň na zastavení zhoršování. Používá se samozřejmě cvičení nohy, tejpování, posilování nebo uvolňování chodidla, výběr lepších bot.

Pokud Vám ortoped nebo kterýkoliv jiný lékař sdělí, že máte ploché nohy, ve své podstatě není diagnóza přesná. Plochá noha znamená totální zhroucení celé nohy. V drtivém případě má pacient/klient pouze sníženou podélnou klenbu (ta je lépe viditelná), stejně jako příčnou (ta už tak dobře vidět není) v rámci např. hyperpronačního syndromu. Kombinace snížené příčné a podélné klenby má svůj počátek v lenosti nohy – povolených svalech. Svůj podíl mají na držení klenby také samotné vazy. Ty ale bez pomoci svalů moc dlouho nevydrží a postupně se povolují a prodlužují. Tím celá noha kolabuje a snižuje se (proč se snižuje a proč má držet noha v nějakém postavení, je na delší povídání a do populárně-naučného článku se vysvětlování nehodí – značně by ho prodloužil). K plochým klenbám se biomechanicky váže i změna postavení celé dolní končetiny a držení celé páteře. Dosti často je při bolestech zad, kyčle a kolene nalézána právě chyba v držení chodidla. Nelze tuto skutečnost opomíjet při zjišťování důvodů bolestí.

Zde je ilustračně vidět funkčně snížená podélná klenba. Obrázek patří vlastníkovi webu.

Terapie má opět prvopočátky ve cvičení nohou a výběru vhodných bot (proč zrovna ve výběru lepších bot, je objasněno ve článku proBarefoot 2 – srovnání nesrovnatelného.

Otlaky, neboli zhrubění kůže, vedoucí až ke kuřímu oku, vznikají na podkladě nesprávného zatěžování konkrétní části chodidla. Samotná noha má přirozeně zvýšenou vrstvu kůže, aby lépe odolávala zátěžím. Typicky pod patní kostí, má noha velmi vysokou vrstvu kůže a podkoží k tomu, aby nebyla patní kost tolik namáhána. Pokud však noha nemá své typické postavení, zatížené plochy jsou jiné, než by měly být. Tím vzniká adaptace kůže tak, že ztvrdne, aby nedocházelo k zatěžování kostí tam, kde by být ani neměly. Opakované odstraňování tvrdé kůže při pedikúře však není ideální, protože tvrdou kůží si v podstatě tělo pomáhá, aby při častém zatěžování nedošlo k porušení kůže nebo dalším zraněním.

Zde je ilustračně vidět typický otlak při snížení příčné klenby. Obrázek použitý z https://cz.depositphotos.com/42865371/stock-photo-dry-skin-under-foot.html.

Ostruha patní vzniká dlouhodobým přetěžováním nohy. Ostruha může být jak při úponu Achillovy šlachy na patu, tak na plosce nohy u paty. Patřičný svalový úpon je přetěžován nejčastěji chybnou chůzí, nošením nevhodné obuvi, nadměrnou váhou a kolabujícím stavem celé nohy (viz „ploché nohy“). Při úponu vznikne zánětlivá reakce, která díky přeměně tkání přestavuje vazivový úpon (relativně měkká tkáň) na kost (tvrdá tkáň). Spolu s dalšími faktory dějícími se v místě vzniká bolest. Typickou diagnostikou je RTG vyšetření se známým „zobáčkem“.

Zde je ilustračně vidět RTG snímek duální ostruhy patní. Obrázek použitý z https://www.fyzioprozivot.cz/wp-content/uploads/2019/08/ostruha1.jpg.

Terapie spočívá v kombinaci výše zmíněného – relaxace chodidla, výběr vhodné obuvi, cvičení. Pokud je ostruha patní v těžké formě, používají se k terapii invazivní zákroky.

Z těchto patologií, které zde jsou vypsány, nám vyplývá jedno společné – chyba ve výběru bot. Pomáhejte si lepší obuví a omezte bolesti svých nohou na minimum, vyplatí se to 🙂

LITERATURA:

COUGHLIN, Michael J. a Caroll P. JONES. Hallux Valgus: Demographics, Etiology, and Radiographic Assessment. 2017, 28(7), 759-777. DOI: 10.3113/FAI.2007.0759. ISSN 1071-1007. Dostupné také z: http://journals.sagepub.com/doi/10.3113/FAI.2007.0759

DUNGL, Pavel. Ortopedie. 2., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2014. ISBN 978-80-247-4357-8.

GLASOE, Ward M., David J. NUCKLEY a Paula M. LUDEWIG. Hallux Valgus and the First Metatarsal Arch Segment: A Theoretical Biomechanical Perspective. Physical Therapy. 2010, 90(1), 110-120. DOI: 10.2522/ptj.20080298. ISSN 0031-9023. Dostupné také z: https://academic.oup.com/ptj/article-lookup/doi/10.2522/ptj.20080298

KAPANDJI, I. A. The physiology of the joints. 6th ed., English ed. New York: Churchill Livingstone, 2011. ISBN 978-070-2039-423.

KOLÁŘ, Pavel. Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén, c2009. ISBN 978-807-2626-571.

NIX, Sheree, Michelle SMITH a Bill VICENZINO. Prevalence of hallux valgus in the general population: a systematic review and meta-analysis. Journal of Foot and Ankle Research. 2010, 3(1), 759-777. DOI: 10.1186/1757-1146-3-21. ISSN 1757-1146. Dostupné také z: http://jfootankleres.biomedcentral.com/articles/10.1186/1757-1146-3-21

VAŘEKA, Ivan a Renata VAŘEKOVÁ. Kineziologie nohy. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009. ISBN 978-80-244-2432-3.

WANG, N, J. BUTLER a D. INGBER. Mechanotransduction across the cell surface and through the cytoskeleton. Science. 1993, 260(5111), 1124-1127. DOI: 10.1126/science.7684161. ISSN 0036-8075. Dostupné také z: http://www.sciencemag.org/cgi/doi/10.1126/science.7684161

Vlastní myšlenky 🙂